Rekonstrukce a modernizace budovy Krajského soudu v Banské Bystrici
Klempířina 7-8/2009
Budova Krajského soudu v Banské Bystrici je Národní kulturní památkou. Byla postavená v roce 1896 pro účely soudního paláce a svému původnímu účelu – soudnictví, slouží od počátku až do současnosti. Jde o čtyřpodlažní budovu ve tvaru písmene U, zastřešenou vysokou valbovou střechou. Vzhled objektu zůstal po více než 110 letech nezměněn, protože v něm byly v průběhu let realizovány jen minimální dispoziční úpravy.
Jediná větší rekonstrukce proběhla v 80. letech minulého století, kdy byla měněna okna a střešní krytina. Do té doby, ani od té doby nebyl objekt zásadně opravován. Proto budova v některých částech vykazovala téměř havarijní stav. Pokud jde o střechu, měla poškozený krov, pozednice i dřevěné bednění. Na mnoha místech v úžlabích zatékalo, což způsobilo postupnou destrukci zdiva. Původní krytinu tvořily azbestocementové šablony, které však byly připevněné pouze obyčejnými hřebíky. Ty v důsledku koroze ztrácely svou funkčnost a krytina odpadávala, ohrožovala okolí, vyžadovala neustálé opravy a způsobovala zatékání do kanceláří v horních podlažích. Také klempířské konstrukce na střeše a na věži byly značně poškozené korozí. Fasáda, bohatě zdobená reliéfní a štukovou výzdobou, byla v dezolátním stavu na pokraji destrukce. To vše vyvolalo potřebu celkové rekonstrukce, která začala v roce 2005 a probíhala pod dohledem Krajského památkového úřadu, vzhledem k tomu, že jde o Národní kulturní památku.
Po opravách krovu byla položena nová krytina z titanzinkových šablon, která vzhledově kopíruje původní azbestocementové šablony. Titanzinek proto nahradil i původní měď na klempířských výrobcích a ozdobných kovaných prvcích. Při rekonstrukci se však nezměnil jen použitý materiál, ale také technologie výroby, neboť původní měděné prvky byly lisované strojně a po více než stoleté expozici ve venkovním prostředí byly děravé. Současné výrobní možnosti ani použitý titanzinek lisování neumožňují a tak bylo třeba dokonalé repliky zhotovit jiným postupem. S tímto problémem si mohl poradit jen mistr svého řemesla, a tím pan Miroslav Kartik bezesporu je. Klempířské řemeslo se v jejich rodině dědí z otce na syna - jeho otec byl klempíř a také synové pokračují v této tradici. Společně vedou firmu Kartik z Banské Bystrice, která se zaměřuje na prodej střešních systémů a jejich montáž, stavební klempířské práce a výrobu různých klempířských prvků.
Nejnáročnější z celé střechy bylo oplechování věže, které zahrnovalo množství komplikovaných detailů. Aby se daly provést repliky, byly původní plechy sejmuty a na dílně se zhotovovaly nové prvky. Ovšem, jak již bylo řečeno, jinou technologií. O náročnosti celé práce lépe než slova vypovídají ilustrační snímky.
Výsledný efekt provedených prací byl ve finále podtržen přeleštěním titanzinku prostředkem Rotol Formular A2. V pracovní fázi byly totiž na titanzinku zblízka patrny šmouhy od cínů a kyseliny. Po ošetření Rotolem získá titanzinek postupem času rovnoměrnou patinu a celý objekt důstojný vzhled, odpovídající jeho historické hodnotě i společenskému významu.
Řemeslná práce nemá v současné společnosti takové jméno, jaké by jí náleželo. Přitom právě na akcích, jakou byla i rekonstrukce Krajského soudu v Banské Bystrici, je patrné, o jak náročnou práci jde. Vyžaduje znalosti materiálu, obrovskou představivost i manuální zručnost. Zde není místo pro bezmyšlenkovité a rutinní postupy. Proto je třeba vzdát hold těm, kteří náročnou klempířskou práci zvládají na jedničku. A pan Kartik k nim bezesporu patří.
(ge, sm)